Proč chci a vlastně taky nechci čerstvě praženou kávu

Čerstvě pražená káva je skvělá. Nádherně voní, nádherně vypadá a ještě líp voní po namletí. Všichni bychom měli pít čerstvě praženou kávu! Ale vlastně ne tak úplně…

Je tady malý zádrhel ve formě oxidu uhličitého, který se vytváří v zrnech během pražení a zůstává zachycen uvnitř zrn. Postupně behem stárnutí kávy se ze zrn uvolňuje, to způsobuje ono nafukování sáčků s kávou. Proto také používáme sáčky s jednocestným ventilem, který umožní oxidu uhličitému ze sáčku uniknout ven a zároveň neumožní okolnímu vzduchu vniknout dovnitř. Pokud by tam jednocestný ventil nebyl, tak v krajním případě hrozí, že celý sáček tlakem plynu pukne. Už se vám taky někdy stalo, že byste se vsadili, že jste tu vaši krabičku s kávou zavírali a i přesto je víko nadzvednuté? Ano, opět za to může oxid uhličitý!

Proč je vlastně oxid uhličitý takový problém? Ovlivňuje bohužel extrakci kávy tím, jak z kávy při spaření vodou agresivně uniká. Do zrníček kávy pak nemůže voda pořádně vniknout a dostat z něj všechny ty aromatické látky, které u kávy tak zbožňujeme. Proto například v provozech, kde mají nejčastěji pákové espresso stroje, je nutné používat kávu upraženou nejméně 10 dnů před použitím. Ideálem je ovšem až 14 dní, kdy je opravdu jistota, že většina oxidu uhličitého ze zrn vyprchala. Na profi espresso pákových strojích by se totiž jinak taková káva chovala dost nepředvídatelně a hlavně by ani nebyla tak výrazná a dobrá, jak by mohla být.

Doporučujeme tedy všem, aby kávu nechali před spotřebou odležet, a to aspoň 5 dnů od data pražení, aby pak neměli pocit, že „té kávě něco chybí“.

Máte podobnou zkušenost nebo vám chutná opravdu superčerstvá káva ihned po pražení? Dejte nám vědět!